Problémy českého zdravotnictví, jak je řešit aneb co vyplynulo z panelových diskuzí

Jako vždy, jde o peníze. Ale jen na první pohled. Peníze jsou kritériem efektivnosti a pomůckou na měření výkonů. Když nejsou podloženy efektivní prací, mohou mít (nejen ve zdravotnictví) vliv přímo destrukční.

Účastníci se shodli na tom, že největším problémem je stárnutí populace. Řečeno jednoduše: více práce s menšími zdroji, finančními i personálními. K tomu přetrvávající stereotyp, že zdravotnictví je zadarmo. Časovaná bomba, přímo politická! Jen nevíme, jaký čas má nastavený. Když neuděláme nic, narušený systém si najde novou rovnováhu sám, zcela určitě ale spojenou s mnoha oběťmi, politickou cunami a rozpadem společenského konsenzu.

Co můžeme dělat? Především můžeme a musíme zvýšit efektivnost. Zdravotnická veřejnost na Medidays se ve značné míře shodla na těchto opatřeních:

• Zvýšení vlivu odborné veřejnosti na politické rozhodování o zdravotnickém systému a schválení dlouhodobé vize nezávislé na volebním horizontu 4 let a volebním boji.
• Omezení nadbytečných výkonů a regulací, zabránění plýtvání a zneužívání.
• Pořádek v kompetencích. Lékař, sestra a farmaceut nejsou byrokrat, recepční ani prodavač.
• Vytvoření jednotné koncepce práce se zdravotnickými daty, včetně jednotných moderních nemocničních informačních systémů.
• Zvýšení platů a mezd, zlepšení pracovního prostředí a možností profesního rozvoje.
• Přiblížení pracovních podmínek zdravotnicím – matkám, s ohledem na jejich mateřství.
• Maximální uplatňování moderních technologií: telemedicína, digitální administrativa, AI.
• Modernizace způsobů vzdělávání.

 Opatření ve vztahu k pacientovi:

• Angažovat pacienta, „pacient má mít jízdní plán, do kdy má mít jaké vyšetření a jaké má cílové hodnoty,“ říká Aziz Jahič, marketingový ředitel skupiny EUC.
• „Standardizovat u chronických pacientů s nejvýznamnějšími diagnózami průchod systémem“, tvrdí Jakub Hlávka, vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii.
• Edukace pacienta a jeho motivace ke zdravému životnímu stylu.

Další možnosti, u kterých je nicméně větší názorová nejednotnost:

• Optimalizace urgentních příjmů, s cílem zvýšení schopnosti řešit akutní stavy.
• Zvýšení finanční spoluúčasti pacientů.
• Zvýšení podílu soukromého kapitálu.
• Měření efektivnosti vložených finančních prostředků. Musíme vědět, kolik nám generují zdraví. Přiměřená finanční motivace za vyléčeného pacienta, ne jenom za poskytování výkonů.
• Snížení obrovského objemu péče, z kterého plyne značná neefektivnost.
• Zjednodušení podmínek pro vstup zahraničních zdravotníků ze zemí mimo EU.

Zkušenosti ze zahraničí

Mnoho podnětů přinesli také kolegové a kolegyně působící v zahraničí, které lze shrnout přibližně takto:

České zdravotnictví, co do odborné úrovně, nikterak nezaostává za vyspělými státy. Do jisté míry slabší technické vybavení je dáno objektivními důvody plynoucími z celkové ekonomické výkonnosti. Nicméně značně zaostáváme v organizaci práce, v digitalizaci rutinních procesů a celkové efektivnosti vynakládaných prostředků. Právě tyto podmínky lze zlepšit bez velkých finančních zdrojů, potřebujeme se, jednoduše řečeno, jenom dohodnout a společný prospěch postavit nad osobní a politické zájmy.

Zdravotnictví vyspělých zemí se liší především:

• propracovanými preventivními programy a fungující edukací pacientů o zdravém životním stylu,
• motivačními programy pro zdravotnický personál k poskytování efektivní a kvalitní péče,
• rozvinutým používáním digitálních technologií
• jasnými kompetencemi lékařů, sester a farmaceutů.

Dobrým příkladem mohou být severské země s velkým důrazem na prevenci a primární péči, což vede k lepším zdravotním výsledkům. Na druhé straně, příliš vysoká spoluúčast pacientů, třeba v USA, vede k omezení dostupnosti péče u některých skupin obyvatel.